Nařízení EU (ES) č. 1069/2009

Nařízení (ES) č. 1069/2009 je základem právního rámce Evropské unie týkající se správy vedlejších živočišných produktů a výrobků z nich, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu. Cílem tohoto nařízení je chránit veřejné a zvířecí zdraví – stanovuje komplexní zdravotní pravidla pro manipulaci, přepravu, zpracování a likvidaci těchto materiálů. Společně tyto předpisy tvoří robustní rámec pro správu vedlejších živočišných produktů v EU, zajišťující bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a environmentální udržitelnost.

Kvalita pod kontrolou Procesy dle HACCP, sledovatelnost a stabilní kvalita. Zajímá vás náš proces tavení nebo co vám můžeme nabídnout? Chci vědět víc

Klíčové prvky nařízení (ES) č. 1069/2009 zahrnují:

• Rozsah a cíle: Nařízení se vztahuje na vedlejší živočišné produkty a výrobky z nich, které jsou vyloučené z lidské spotřeby. Jeho hlavním cílem je prevence a minimalizace rizik pro veřejné a zvířecí zdraví a ochrana životního prostředí.

• Kategorizace vedlejších živočišných produktů:

  • Kategorie 1: Materiály představující nejvyšší riziko, včetně specifikovaných rizikových materiálů, zvířat podezřelých z nákazy přenosnými nemocemi a produktů obsahujících zbytky zakázaných látek.

  • Kategorie 2: Materiály středního rizika jako hnojivo, obsah trávicího traktu a zvířata, která uhynula jinak než zabitím pro lidskou spotřebu.

  • Kategorie 3: Materiály s nejnižším rizikem, včetně částí zvířat, která byla zabita a jsou vhodná pro lidskou spotřebu, ale nejsou určena pro lidské potraviny z komerčních důvodů.

• Požadavky na manipulaci a zpracování: Přísné pokyny jsou stanovené pro sběr, identifikaci, přepravu a skladování vedlejších živočišných produktů, aby se zabránilo kontaminaci a zajistila se jejich sledovatelnost. Standardy zpracování zajišťují, že materiály jsou ošetřované k inaktivaci patogenů efektivně, včetně metod jako tavení, kompostování, výroba bioplynu a spalování.

• Sledovatelnost a dokumentace: Komplexní požadavky na dokumentaci a vedení záznamů zajišťují sledovatelnost vedlejších živočišných produktů od jejich původu po konečnou likvidaci nebo použití. Obchodní dokumenty a zdravotní certifikáty musí doprovázet zásilky a podrobně uvádět povahu materiálů a shodu s regulačními standardy.

• Použití a likvidace: Nařízení specifikuje přípustné použití pro výrobky z vedlejších živočišných produktů, jako je technické použití, krmivo pro domácí zvířata, organická hnojiva a výroba bioplynu. Také vyžaduje bezpečnou likvidaci vysoce rizikových materiálů prostřednictvím metod, které efektivně eliminují potenciální rizika.

Ze smíchaných kategorií vždy vyjde ta rizikovější

Čísla kategorií jdou proti riziku: kategorie 3 je nejméně riziková, kategorie 1 nejvíc. Proto se o nich špatně mluví slovy vyšší a nižší, a je jistější držet se čísel.

Kategorie se neurčuje podle toho, jak materiál vypadá ani co s ním kdo zamýšlí, ale podle jeho původu. Smíchání nařízení neřeší jako samostatnou zásadu, ale má ho zabudované rovnou v definicích. Do materiálu kategorie 1 patří podle článku 8 i „směsi materiálu kategorie 1 buď s materiálem kategorie 2, nebo s materiálem kategorie 3, nebo s materiálem obou kategorií". Do materiálu kategorie 2 patří podle článku 9 i „směsi materiálu kategorie 2 s materiálem kategorie 3". U kategorie 3 obdobné ustanovení není.

V praxi to dává tři jednoduchá pravidla:

• kategorie 3 smíchaná s kategorií 2 je celá kategorie 2
• kategorie 3 smíchaná s kategorií 1 je celá kategorie 1
• kategorie 2 smíchaná s kategorií 1 je celá kategorie 1

Výsledkem je vždy ta rizikovější z obou a zpátky to nejde, protože zařazení se řídí původem, ne tím, co se s materiálem potom udělalo. Kilogram materiálu kategorie 2, který se dostane do nádoby s kategorií 3, proto nezhorší jen sám sebe, ale celý obsah nádoby.

Odtud plyne, proč se u výkupu tolik hlídá oddělené shromažďování a čistota nádob. Není to administrativa; je to jediné, co drží surovinu v té kategorii, ve které vznikla.