Metoda 4 (zpracování VŽP)
Metoda 4 pro zpracování vedlejších živočišných produktů zahrnuje podrobné postupy pro bezpečné a efektivní zacházení s nimi, které zajišťují shodu s předpisy EU.
Metoda 4 zpracování vedlejších živočišných produktů (VŽP) je klíčová pro efektivní správu těchto produktů. Zajišťuje jejich bezpečné a efektivní zpracování, čímž minimalizuje rizika pro veřejné a zvířecí zdraví. Tento proces odpovídá přísným normám EU, zajišťuje vysokou kvalitu a bezpečnost ošetřených produktů a podporuje jejich široké průmyslové využití.
Technické detaily metody 4
-
Snížení velikosti částic: Živočišné vedlejší produkty musí být zpracovány na částice o velikosti nepřesahující 30 milimetrů. K tomu se používají speciální stroje, jejichž účinnost musí být kontrolována denně. Pokud se zjistí nesrovnalosti, zařízení se musí před dalším používáním okamžitě opravit.
-
Tepelné ošetření: Po redukci velikosti částic musí být vedlejší produkty zahřáté v nádobě s přidaným tukem – pro dosažení specifických teplot, které zajistí důkladnou sterilizaci:
-
Větší než 100°C po dobu aspoň 16 minut
-
Větší než 110°C po dobu aspoň 13 minut
-
Větší než 120°C po dobu aspoň 8 minut
-
Větší než 130°C po dobu aspoň 3 minut
-
-
Zpracovatelské systémy: Zpracování může být prováděno v dávkových nebo kontinuálních systémech, což umožňuje flexibilitu výroby a přizpůsobení specifickým požadavkům.
-
Regulační shoda: Dodržování těchto zpracovatelských standardů zajišťuje, že takto ošetřené VŽP jsou bezpečné pro následné využití. U materiálu kategorie 3 sem patří i krmiva. Tavený tuk zpracovaný metodou 4 smí do krmiv pro hospodářská zvířata i do krmiv pro psy a kočky; u bílkovinných mouček ze savců je metoda 4 přípustná jen tehdy, když produkt jde výhradně do pet food, ve vyhrazených nádobách a přímou přepravou. Vedle toho zůstávají v platnosti použití pro výrobu energie, hnojiv a další technické aplikace.
Přidaný tuk je to, čím se metoda 4 liší
Metoda 4 má stejný požadavek na velikost částic jako metoda 3, tedy do 30 mm, ale výrazně kratší časy: 8 minut nad 120 °C proti 13 minutám, a jako jediná ze čtyř umožňuje režim pod pět minut, konkrétně 3 minuty nad 130 °C.
Rozdíl dělá jediná věta v předpisu: materiál musí být umístěn do nádoby s přidaným tukem a teprve tam zahřát. Je to jediná ze čtyř metod, která to vyžaduje, a zároveň jediná, která se dostane na jednotky minut. Nařízení důvod neuvádí; tuk ale vede teplo podstatně lépe než vzduch mezi částicemi, takže se jádro prohřeje rychleji.
Pro odběratele z toho plyne praktická věc: kratší čas při vyšší teplotě neznamená mírnější ošetření. Všechny čtyři metody míří na tutéž úroveň bezpečnosti, jen k ní jdou jinou cestou.
